Věruška
Babička usnula napořád. A doslova v objetí Cipíska. Byl to nesmírně silný a dojemný moment. Jiřík šel krmit (byli jsme u nich 20 minut před vyvenčit a byla ok), Věruška měla v ten moment její záchvat, vždy se zakousla do pelíšku, držela a Cipísek ji olizoval. I tentokrát. Naposledy. Záchvat měla pár vteřin. Srdíčko odešlo. Jen chudáček Cipajs to nedokázal přijmout. Furt ji chtěl, skákal, řval. Ach ta zvířátka. Tolik citu v nich je.V únoru jsme slavili rok v JVN. Veruška byla babička ve svém světě. Ale ťapkala si, reagovala a s pejsky byla kamarádka. No nejvíce milovala jídlo a číst více
když vám řekneme, že dokázala denně sníst 800g masa, 300g granulek, a do toho patronu recovary, neuvěříte a to byla věchýtek. Stáří. Jemná na oko, drsoň u jídla. Ne jednou se Jiříkovi zahryzla do ruky a držela. Měla ten její pohled za ...do jiného světa a držela. Musel vždy čekat. Věřit, že pustí. Nikdy ale neřekl, já už ji nejdu krmit, vždy trpělivě u ní byl, seděl, ležel, dřepěl. Téměř denně jsem musela Věrušku koupat, někdy i několikrát, hygiena už jí nešla. Cítím ještě teď její kostičky a jak říkám, babko, kam ty to jídlo dáváš. Kéž a snad jsi u nás byla šťastná. Teď už jsi zase mladá a lítáš jak laňka v Souhvězdí JVN. A dnešní nebe je tvoje, ta nejjasnější hvězdička. Věruško, děkujeme. Kamarádi, vám děkujeme, že jste Věrušku podporovali rok a měsíc v JVN. Věrušku před chvílí odvezli do krematoria. A Cipísek? Večeři snědl s chutí a v klidu spinká.
