Lojzička
Jedna vteřina a zastaví se vše. Najednou se ocitnete někde, kde být nechcete, držíte bezvládné malé tělíčko, cítíte nesmírnou bolest. Nevěříte, nechcete věřit, přece toto sakra není možné! Proč! Lojzička byla zcela zdravý pejsek, ano, trvale ochrnutá. Radovala se že života a svůj hendikep vůbec neřešila. V partě pyžamáků byla tak moc šťastná. S Benjim tvořila pyžama gang čivava. Black And White. Když všichni mlčeli, ona štěkala, vždy měla poslední slovo. Milovala jídlo, vždy nad miskou levitovala, zadní ochrnuté ťapky nad zemí a Lojzka s chutí baštila. Včera ráno si svoji misku nedala, odmítla. Poprvé a naposledy. Do včerejška neměla číst více
žádné problémy, byla pravidelně sledována, kontrolována jak krev, tak orgány, sono, moč...aktivní a hravá tryskomyš. V 10.13 se začala zvláštně třást, vibrovat. Ihned byla kontaktována paní doktorka. Domluven převoz. O pár minut později, během jedné vteřiny umřela. Jedna jediná vteřina. Nadechla se a vydechla naposled. Vše se zastavilo. Lojzičko, blondýnko moje, miluju tě. Navždy jsi v našich srdcích. Jsi další jasná hvězda v souhvězdí JVN. Vzhledem k tomu, že byla mladá a zdravá, provedla paní doktorka pitvu. Závěr: akutní selhání srdce. Ano, tak nepravděpodobné, to samé měl i Štefánek, umřeli úplně stejně, leželi na stejném místě, ve stejný čas, ve stejný moment, kdy jsem zrovna přebalovala. V mé náručí. Vteřina… Ano, známe rizika u pyžamáků, víme, že mají o hodně více namáhané srdce, víme, že krevní oběh není ok (zadní ochrnuté nohy), víme, ale sakra! Tak mladí a zdraví! Nikdo nikdy neví, kdy je jeho poslední vteřina, proto si važme každé chvíle, která je nám dopřána. Děkuji Františkovi za převoz a paní doktorce za vše.
