Bohunka
Něžná víla odešla. Nenápadná jemná babička dnes dopoledne usnula na zahrádce na sluníčku napořád. Ráno nechtěla papat, ale pořád se dožadovala jít na zahrádku, lehla si na trávu...dali jsem jí deku, spinkala. Věděli jsem. Za chvíli jsme ji odnesli domů do pelíšku a ona vstala a opět šla na zahradu. Věděla ona! Lehla si a jen usnula. Navždy. Okamžik a život zmizí. Bohunka byla tak nenápadná milá babička, že vůbec, ale vůbec nechápeme, že ji její rodina po tolika letech, v neuvěřitelných 18, vyhodila v únoru ven na mráz....jak odpadky. Nemocná, na kost vyhublá, zmrzlá...hodní lidé ji zachránili a dovezli číst více
k nám. Dokonce od těch šmejdů zajistili podpis darování. Úplně bez citu. Nazdar. A my? Věřili jsme, že jí alespoň těch pár měsíců usnadníme. V teple, lásce a s plným bříškem a kéž věděla, že ji máme moc rádi. Měla cushing, jiná trápení, ale držela se, nejvíce milovala sluníčko....a paprsky jí vyprovodily nahoru do Souhvězdí JVN. Bohunko, tak budeš s námi.
