Roky chodili venčit do Droždína, strávili hodiny a hodiny v lesích a na polích, v horku, dešti, mrazu a vždy s úsměvem. Po přestěhování a zjištění, že zde venčení není možné, není totiž kde, byli moc smutní. Občas přijeli dospělí, Peťka a Luděk, ale děti nemohly...A tak jsme udělali zkoušku teď na DOD, kdy máme všechny naše…