První den bez Samuelka Mášenka zvládla..., ale celý den ho hledala...kvíkala, pořád chtěla ven a tam bezradně chodila z místa na místo.Důležité je, že baštila i pila.Chce to čas...je neskutečné, jak psi dokáží milovat. Kéž bychom byli my lidé tací.

Cože? Že dělám bordel? Já? Dyť se na mě podívej, jsem ztělesněnej anděl.No né ???Betynka pyžamáčková.Joooo a Karel tady ani není.

Hledala jsem fotku Samuelka, samotného. Nenašla. Mám stovky fotek, ale vždy s jeho láskou Mášenkou. Byli jedno tělo, jedna duše. Teď je Máša sama. Byl už tak starý, oslavil by 18.narozeniny. Jeho nemocné srdíčko dosloužilo a on v klidu usnul. Nebyla noc, kdy bych k němu nevstávala, i několikrát mě volal, že něco potřeboval, otočit, napít... Uměl…

Kamarádi, tak jsme se dnes nasmáli. Sáruška, závislák non plus ultra, jak viděla své nové páníčky, Báru a Tomáše, tak já jsem přestala existovat, během vteřiny jsem byla výměněna a jak rychle skočila do auta.Alespoň jsem si jistá dobrým výběrem rodiny. Sáruško, buď moc hodná, přejeme ti zdravíčko. Děkujeme její nové rodině. Moc děkujeme vám všem kamarádi…

My v JVN si užíváme štěstí každičký okamžik. Štěstí jsou oni! Naše chlupaté lásky.Pomáhej s úsměvem.JVN.