BENJINEK R.I.P.

Odcházení. Vždy víme, poznáme čas rozloučení. A můžeme dělat kotrmelce, nezměníme nic. Někdy se nám podaří získat trochu času.
Fotka je z léta, přesně vystihuje to, jaký byl.
Přijel k nám do JVN v červnu 2016, to jsem ještě byla v Praze. Už samotný příjem byl dramatický. Jel pro něho pan František z Moravy…nabídl se jako jediný. Říkala jsem si, takový malý pidižvíček, ten bude hodňoučký. Měl přeraženou páteř, trvale ochrnutý, druhý pyžamák JVN.
Oooo, jak já se mýlila. Přijel geroj, přijel rváč, uštěkaný lump, hryzal každého. A bylo mu fuk, že je ochrnutý. S vozíkem sice chodil, ale v pyžamu byl jak piraňa na lovu. Panečku…Kolik nocí jsem si říkala,jaká jsem to kráá…že jsem vzala nervózní čivavu. V červenci 2016 jsme se stěhovali na Moravu, věřila jsem, že se srovná a bude hodný….joooo. Byly tam špatné ploty a ač 15 psů pochopilo, že jsou doma, tak on neee, denně se vydával na výlety k sousedům. V pyžamu! Chápete ten pohled zdrhajícího pidipyžamáka! Jak podlézá jeden plot, druhý a je dál a dál. A ječící soused, já ho zabijuuuuu. A ječící já na souseda….ploty se udělaly echt. Čivavka začala kralovat doma, všichni měli respekt. Měl vždy ten jeho úsměv od ucha k uchu. Pak přišel o nohy, ocas a jeho upgrade byl na motorovou myš. Víte, někomu se to zdá drsné, takto vtipkovat, ale je to realita našeho života. Život jde dál. Pohyboval se tak rychle, že po těch dvou předních přeběhl 2000 m zahradu za pár vteřin…jak mi vždy trhl nejlépe v noci. Já po tmě lovila čivavu z kompostu, kde hledal asi nějaké dobroty.
Miloval děcka – Terku a Aničku a jejich mamku Hanku.
Benji malý pes velkého srdce. Jak šel čas, jeho ataky na druhé se malinko zklidnily, ale nikdy nebyl žádné ořezávátko. A když vám řekneme, že ještě včera večer se šel napít a cestu si doslova vyřval. A každý mu uhnul. My se smáli, jak je šikovný. Maličký starý věchýtek a on král. Získal si srdce všech. Paní doktorka Zuzka ho měla moc ráda. Před několika týdny mu doslova zachránila život. Měl opakované selhání ledvin. A zase se chytl. Zombíček náš. Kabelka Gucci. Včera hodně papal kuřátko, s chutí, ale ten pohled. Když jsme dávali dnes jeho zachumlanou fotečku, bylo jasné… večer jsme všichni byli s ním, chovali jsme ho, loučili a on měl zase ten jeho úsměv. Odešel v náručí Aničky za přítomnosti nás všech. I rafánci byli ticho a dívali se tak zvláštně. Cítili.
Benjik dnes září v Souhvězdí JVN a teda potěš koště, to bude rošambo, to bude pan Efef nadšený.
BENJINEK tak nějak uzavřel kapitolu Prahu, byl poslední pejsek ze staré původní gardy. Prošel vším, poznal většinu pejsků JVN. Byl u každého odchodu, u každé mé slzy, ale i smíchu a radosti. Byl prostě JVN duše. Drsoň čivavák.
A už jen pár slov, naučil mě sakra velké trpělivosti. Kapitola života: „Jak nezabít čivavu.“ Díky za vše čivavoooooooo.