Jak bych mohla zapomenout na největšího pana psa JVN.
Takového rafánka, který změnil úplně vše, rozjel JVN do takové výše, šíře a já nevím, co ještě, že ta jízda je pořádná.
On udal směr všemu.
Maličký pan EFEF, křehčí jak porcelánový hrneček a přitom nejsilnější a nejstatečnější.
Každičký den na něho myslím, říkám si, jak to jen udělal, jak. Před ním jsem si říkala, budu muset JVN kvůli podmínkám v Droždíně omezit, furt jsem si nad vším lámala hlavu. A pak ON....já si řekla, sakra, JVN je přece o úplně něčem jiném....a najednou se začaly dít věci . Jeden dětský sen, jedno přání, jeden pan EFEF a máme tady DOMOV EFEF.
Kamarádi, děkujeme vám všem, kteří jste na stejné vlně, na cestě JVN. Tak moc vám děkujeme.