Tajtrlík....
Smíšek...
Tak moc vděčný...
První pohled, nové jméno a věděl jsi, že jsi doma. Že jsi milován...
Byl jsi ocásek, závislák. Bál ses, že tě opustíme. Pořád jsi nás tiše pozoroval. Tvoje oči....
Tajtrlíku můj, přes slzy nevidím. Nevím, co psát. Cítím jen strašný vztek a neskutečnou bolest, dala bych cokoliv.
Když smrt čekáš, víš....tak sice můžeš řvát, ale přijímáš ....ale toto? Osud?
Kubíčku, je mi to líto, moc líto, že jsi nepoznal déle milující rodinu.
Více psát nebudu.
Kéž je Kubíček v souhvězdí JVN šťastný.... dnešní obloha bude jen jeho.
Děkuji moc děvčatům, která ho zachránila....celý život strádal....rok zcela opuštěný....jen s Milánkem.
A teď té reality: Kubíček byl na odstranění velkého nádoru ve varleti. Kompletní předoperační vyšetření měl v pořádku. Vše ok. U nás celou dobu v pořádku, s chutí baštil, hrál si, aktivní. Jen deset roků. Jen.
Operace probíhala standardně a bez komplikací. Ukončena standardně. A....neprobouzel se z narkózy. Paní doktorka Zuzka udělala vše, bohužel zemřel.
Provedena pitva s tímto výsledkem: plné břicho krve, ač se do břišní dutiny vůbec nešlo, prasklá céva nenalezena. Pravděpodobně špatná srážlivost krve.
Konec...