MAXÍČEK R.I.P.

Máme všichni srdce na milion kousků. Tolik jsme věřili. Tak moc se zlepšoval. Každý den lepší a lepší. Hodnoty cajk. Dnes ráno se mu udělala tekutina v bříšku. A měl nízké bílkoviny. Luky ho ještě choval. Jak odjel z veteriny, zemřel. Rozloučil se.
Víte, vím, že vždy píši rozloučení,ale mám v sobě moc vzteku. Strašně si vše vyčítám, že jsem věřila těm, co ho měli léčit. Ale to je fuk, moje pocity důležité nejsou. Ale sakra! Mladej kluk.
Maxíček k nám přijel v listopadu 23, mladý kluk. Měl by v dubnu teprve osm. Plný energie, vždy pozitivní, hravý a veselý kluk. Na káře lítal jak širón, jak štěkal, zuřil, když nebyl první. Jak rval trávu a dělal díry a vždy od hlíny celou tlamičku a výraz, to já ne, to Karolína. Jeho nejlepší kámoška byla Mirinka, s tou měl tak krásný vztah, ona o něho pečovala vždy s takovou láskou, že nás denně dojímali. Ta jejich čistota lásky. Když na pár hodin přijel zpět domů, Mirinka byla tak moc šťastná a Maxík! Viděli jste video a každý jsme TO viděli. TO umí jen oni. Moc mě to mrzí, moc. Ač jsme se snažili o nemožné, zázrak, tak naděje byla. Ale jeho tělíčko už dál nemohlo. Děkuji moc veterině Zuzce za vše, co pro něho všechny holky dělaly, doktorky, sestřičky, fenka Ajša. Luky…který jel rychlostí blesku z Ostravy do Kobeřic. Maxíku, jsi nyní součástí nejkrásnějšího Souhvězdí JVN a dnes budeš svítit nejjasněji..
Kamarádi, vám všem nesmírně děkujeme za podporu. Vy ani nevíte, co to pro mě znamená.
Maxíku, promiň. A neboj, už teď víme.