Bardík
Jeho tělíčko bylo již moc slaboučké, už neměl více energie jít dál. Dnes ráno nás opustil největší bojovník a král pyžamáků. Navždy budeš s námi. Navždy budeš v souhvězdí JVN zářit tak jasně. Moc tě milujeme. Mnohým jsi ukázal, že má cenu bojovat, že má cenu dát naději v další čas. Každý den sis užíval a nepromarnil jsi ani vteřinu. Nyní je zde ticho. Žádné huuuu, chci maso, chci napít, chci chovat. Jen ticho. Už nebudu v noci vstávat každou hodinu, abys neměl proleženiny, už nebude žádný společný čas. Jen bolest. Kolik toho snese jeden člověk? Jedno srdce? Ptáte číst více
se mě, jak mohu jít dál, když mám za sebou tolik andílků, jak... Víte, já to sama nevím. Každý odchod je pro mě nesmírně náročný, brečím, nemohu dýchat, říkám, že končím, že tolik smrti na jednoho člověka je až příliš. Jedu několik dní v módu robota. Funguji dál, musím, mám tady vždy dalších 30-40 rafanů. Ale jak dlouho toto vydržím vám nepovím. Je to stále horší. Ano, racionálně vím, že byl BARDÍK starý, dlouho hendikepovaný, měl mnoho neduhů, ale...vždy věřím, že tu smrtku porazíme. Jsem vděčná, že máme skvělou doktorku Zuzku, která vždy udělá nemožné, ale když přijde čas, tak mi řekne, už ne... Já již ztratila to vnímání, kdy je konec a je to za hranicí. Možná mě smrt otupila, že ji nepoznám, možná tak moc věřím, že bude zase dobře, každopádně nebojte, Zuzka vždy ví a žádný pejsek nikdy nebude trpět. Nejtěžší je nechat odejít. S láskou propustit. Nyní si přeji, moc, aby ta Smrtka už JVN opustila a nebrala mi mé největší lásky. Všem vám děkuji a děkujeme za podporu a za možnost dát Bardíkovi šťastné měsíce v JVN. On si je užil. Petra. JVN.
