Evženek
Každý známe ten pocit, kdy se zastaví čas, nemůžeme polknout, nadechnout, říkáme si, ne, to není pravda, nemůže být. My ho máme často. Je to naše cesta. Evženek byl ochrnutý rafánek, kterého někdo z auta vyhodil v igelitové tašce do pangejtu. Naštěstí se dostal do kolínského útulku a paní vedoucí poté oslovila nás. A tak v říjnu 2017 přijel EVŽENEK do JVN. Pamatuji si, jak jsem natáčela první video s ním a slibovala mu, že udělám vše pro to, aby byl už jen šťastný. Ihned se stal miláček všech, nás, dobrovolníků i všech venčitelů. Miloval všechny rafánky, s každým byl číst více
hned kamarád, nesmírně miloval pískací hračky - nejvíce kuřata, se kterými si hrál hodiny, miloval hrabání děr, lovení myšiček, na které dokázal číhat hodiny, kolikrát odmítl jít na obídek, byl přece na čekané! Na každé akci byl celebrita, každý ho znal, toho veselého aktivního kluka, s úsměvem, jazykem ven, který lítá od stánku ke stánku a "nakupuje" si dárečky. Někde si půjčil hračku, někde ukradl prasečí ucho a vždy se našel nějaký kamarád, který řekl, já to Evženkovi kupuji. Byl pořád s námi, prostě jistota, stálice. To jeho štěkání, kdeeee jsteeee, občas mě tím tak štval, jak vždy celý pyžama gang rozštěkal a teď bych dala cokoliv, abych slyšela haf haf. Neuslyšíme. Nikdy. Pyžamka velikosti 80. Módní guru. Dělal lidem osvětu. Když k nám přišel Rex, tak se vozil na Evženkovi, na káře, oba z toho měli prču a my mrtvici. Jak písklo kuře, byl tam. Když si vzpomenu, jak jsem šla na procházku a on mi zdrhl, jako chápete, pes na vozíku, do kopce na Kopečku a já lítala po lese a řvala Evženeee, kolemjdoucí jen smích a volání, ten už je pomalu v ZOOoo. Já na mrtvici. Pak jeho úsměv, to ses proběhla že. To dělal často, že vycvičil venčitele z jejich myšlení, vozejk, seš chudáček. Chudáci byli pak ti zpocení venčitelé. Kolik jen nachodil kilometrů, stovky. Kolik kárek odešlo do věčných lovišť, než jsme našli kvalitní, co vydrží jeho outdoor režim. Jak měl rád Jiříka. Brával si ho na venčení a když se k nám Jirka nastěhoval, tak byli největší lásky. V posteli Evženek, nožky nahoru, to bylo jeho. Drsnosrstý kluk s nejcitlivější duší a láskou na rozdávání. Roky kardiak, ale neměl nikdy vážné problémy. Každé vyšetření cajk. Před pár dny průjem, únava, nechuť k jídlu....srdce...ledviny...kolaps. Včera večer na veterině měl mrtvici. Tu dal, dnes ráno znovu a stav vážný. Ihned za ním frčel Jiřík....byl s ním do posledního výdechu. Kdy odešel do JVN Souhvězdí JVN. Dnešní nebe a ta největší hvězda je jeho, koukněte se a usmějte se. Určitě by nechtěl, abychom plakali a smutnili. On žil tady a teď a vážně si ten život uměl užít. Každou minutu. Pan pes. Pan Evžen. A co mě naučil? Když nemůžeš, přidej víc. Od prvního dne u nás každému toto předával. A že byl v nějaké igelitové tašce jak odpadky v pangejtu, na to si už nikdy nevzpomněl. Slib jsem dodržela. Evženku, děkujeme ti za vše. To tvoje obočí....raději nepíši, jak jsme ti říkali, to by bylo zase pozdvižení. Děkujeme vám všem, kteří jste mu tuto cestu v JVN umožnili. Děkujeme.
