Kryšpínek
Jsou dny, které byste vymazali. Den jako ten dnešní, kdy čekáte na zprávy z kliniky, modlíte se za lepší a dojde ta nejhorší zpráva. Pak už jen cítíte hluboký propad, černo, beznaděj, smutek, bolest takovou, že se vám vše svírá, pláč. Pak jen stojíte, tupě a do prázdna hledíte a ptáte se proč. Ta otázka zůstane navždy. Tak jako bolest. Jen se časem otupí. Kolik takové bolesti unese jeden člověk nevím, vím, že stejně musím pro ty další. Dívají se na mě desítky očí, nechápou, co se děje. Saša pláče, Bohoušek jen opatrně pokládá hlavu na moje koleno. Dívá se číst více
a ví. Všichni to ví. Cítí tu bolest. Kryšpínek byl bojovník. Ochrnul, přišel o rodinu, ale dostal naději. Dostal se k nám do JVN, operace páteře pomohla a on zase běhal. Radoval se, užíval si zahrady, štěkal jak blázen, hlídal pečlivě celé JVN. Naučil se mazlit, sice povrkával, ale tím jen ukazoval, jaký král je. Dostali jsme od něj svolení, můžeme chovat a on nás nesežere a jako bonus nám dá lásku. Nedokážu slovy ani popsat, co pro nás znamenal, co nás vše naučil, jako každý pejsek nám dal kus moudra do našich životů a ukázal nám tu pravost všeho. Byl drsoň s obrovským srdíčkem. Včera se jeho stav velmi zhoršil, ledviny, játra dle rozboru kolaps. Po celou dobu v posledním týdnu byl v odborné péči, paní doktorka Zuzka dělala vše možné i nemožné. Dnes ráno odešel. Sám usnul. Své 11.narozeniny již neoslaví. Další jasná hvězda v souhvězdí JVN. Kryšpínku, milujeme tě. Navždy.
