Rose
Rose nás navždy opustila. Dva roky se statečně bila s tím největším nepřítelem, rakovinou, dva roky byla nejstatečnější bojovnice. Přesně před rokem zkolabovala, ale dala to, dnes opět kolaps a.... Její tělíčko bylo již slaboučké a rakovina všude. Rose byla jedinečná, k lidem důvěru neměla (někdo ji hodil přes 2m plot s nádorem jak míč, neměla důvod věřit), milovala jen moji mamku a mě vzala na milost, jinak zoubky ostré do všech stran. A každý říkal, ooo, pozor Rose. Její názor na věc slyšeli až v centru na náměstí. Když k nám přijela mamka, Rose běhala jak štěňátko, smála číst více
se a byla tak moc šťastná, hopsala kolem ní jak gumídek. Rose, navždy jsi v našich srdcích. Jsi další hvězdička v souhvězdí JVN.
