Tajtrlík....Smíšek...Tak moc vděčný...První pohled, nové jméno a věděl jsi, že jsi doma. Že jsi milován...Byl jsi ocásek, závislák. Bál ses, že tě opustíme. Pořád jsi nás tiše pozoroval. Tvoje oči....Tajtrlíku můj, přes slzy nevidím. Nevím, co psát. Cítím jen strašný vztek a neskutečnou bolest, dala bych cokoliv. Když smrt čekáš, víš....tak sice můžeš řvát, ale přijímáš ....ale…