Dnes bude v souhvězdí JVN jasně zářit hvězda Filda. Dědeček k nám přišel před rokem a půl a od prvního momentu se zamiloval do Jiříka. Byl pro něho Bůh. Doslova. Panečku, to byla dvojka. Poskakující radostný Filda s úsměvem od ucha k uchu a páníček, který radostně volá, tož Fildo, kde jsi... Byl stín, každou noc se tisknul k Jiříkově noze a neexistovalo, že by nešel spát do postele. Jak se blížila jeho hodina, začal poskakovat a nosánkem jemně ťuknul do lýtka, výraz, tak co, jdeme spát? Odpoledne zase čekal u branky a vyhlížel pána. Každý den. Měl v sobě radar na Jiříka. Patřili k sobě. Tolik lásky je v tak málem tvorečkovi. Nesmírná oddanost i přes zlomené srdce. Měli mezi sebou neviditelné spojení. Teď není. Je to divné. Hodně zvláštní, jde Jirka a nevidím za ním cupitat Filípka, nevidím toho našeho krásného střapečka. Je konec. Bolest na hrudi. Pláč. Vzpomínky. Filípku, děkujeme ti za čas s námi. Naučil jsi nás oddané lásce. ❤