Odešel jsi. Věřila jsem. Věřili jsme. Bojoval jsi tak statečně, poslední dva dny jsi už nepotřeboval léky a my viděli malé světýlko naděje. Čas. Nedostali jsme. Tvé tělíčko bylo tak slaboučké, že jsi při západu sluníčka odešel do souhvězdí JVN. Nyní nám září velká jasná hvězda jménem Beník.
Když jsi k nám přišel, byl jsi odevzdaný věchýtek, moc nemocné neléčené srdíčko - s léky jsme srovnali, zoubky v takovém stavu, že jsi nemohl jíst - napravili jsme a žili krásně. Užíval sis každičkého dne. Byl jsi něžný a jemný. Nenápadný. Nikdy jsi se doma nevyčůral - uvedený důvod zbavení se.
Naučil jsi mě ještě větší něžnosti, protože jsi byl jak malý ptáček.
Říkám si, že nemám čas ani na to být smutná, brečet, vždy jen cítím obrovský tlak, nemožnost se nadechnout, rychlý puls a strašnou bezmoc. I teď, když vám toto píši, tlak na hrudi strašně velký. Vím, že měl poslední čas s námi šťastný, jen pro mě krátký. Pamatuji si, když jsem tě viděla poprvé, věděla jsem, že patříš k nám a tak to bude navždy. Beníku, děkuji.