Smrt nás navštívila minulý týden, kdy nám vzala Benouška, zůstala...dnes nám vzala úžasňáka Cyrdouška. Dědulka k nám přišel před měsícem, v dost bídném stavu, ale my věřili a také jsme každý den viděli obrovské pokroky. Krásně papal, přibral, z morouska se stal smíšek a závislák, který si velmi dobře uměl říci, co chce. Komunikoval dokonale, on mluvil! Začal chodit, cupital až na zahradu, tam spokojeně ležel na sluníčku, po očku stále kontroloval, kde jsem. Večer si už hlasitě vyžadoval léky, když jsem se jen o pět minut opozdila, slyšela jsem ódy. Ten pes musel být kozoroh, páč vše tip top a ne že nějaká změna. Užíval si terapie, které mu ulevily od bolestí, ač měl zajisté léky, tak jeho kostra byla v hrozně zanedbaném stavu. Užíval si každý den a nic nenasvědčovalo tomu, že náš společný čas skončí. Ano, starý, velmi nemocné srdíčko, cushing... Ale, ale, ale! Včera měl záchvat. Dobře, to dáme. Zažili jsme s jinými pejsky milionkrát. Ležel, spinkal, vnímal, napil se. Oči jasné, věděl. Noc hodně náročná, seděla jsem po celou dobu u něho. Ráno odešel. Tiše. Selhalo mu srdíčko, bohužel nebylo dříve léčené a ač u nás hned nasazena léčba, tak dostal jen měsíc. Ale jsem nesmírně ráda za tento čas s ním, že jsem ho mohla poznat, že mi uvěřil a dal lidem šanci. Už zase, několikátou. Cyrdoušku, kéž se potkáme zase a na delší čas. Kéž!
V souhvězdí JVN svítí hvězda Cyrda....tolik hvězdiček už máme.... Desítky. Bolest, ukrutná bolest je toto. Nepředstavitelná. A upřímně, nevím, kolik toho může zvládnout jeden malej člověk, drží mě ti další rafani, drží mě naděje, že mají poslední čas krásný. Dokud nepukne srdce mně budu tady pro ně. Budu. Cyrdo, navždy.