Když jsi k nám v říjnu 2020 přišel nechtěný na "dožití", nikdo, teda téměř nikdo, nevěřil, že s námi budeš tak dlouhou a přitom tak krátce. Už ti táhlo na 18 roků a do posledního dne jsi byl pan HOPSALÍNEK. Říkali jsme ti pučmeloudek, ta tvoje velká očička, v nich naprostá oddanost a důvěra. Každý den jsme ti vařili a při obírání masa jsi skákal vždy jak na gumičce, v očích, já, já, já, jsem tady. Dej křupku, ty jsi měl nejraději. Říká se, že vzpomínky nám nikdo nevezme, možná až ten Němec (Alzheimer), ale než mě navštíví, každý den si s úsměvem vzpomenu, jak jsi mi každý den málem ukousnul prsty, jak jsi na zahradě hopsal s jazykem ven a výrazem bláznů. Souhvězdí JVN je tak velké, plné jasných hvězd a ty jsi tou další. Děkuji za čas s tebou. Dnes, více než jindy, si uvědomuji, kde je moje místo, kde mám být, kde ty moje okamžiky života dát. Oldřišku, děkuji.
Pozn.selhalo mu srdíčko, u nás se léčil, kardiak, staří. Odešel v klidu.