Mysleli jsem si, věřili jsme, doufali, už nepoužíváme slovo "modlit", že paní Smrt dostala, pro co přišla a dá pokoj. Vzala nám dnes dědečka Ozáčka.
Vzpomínám si na den, kdy k nám dědula přišel, byl začátek července 2020, horko, dusno a on cestoval mnoho hodin, ze západu. Už to jsme se báli, že cestu nedá, dal a téměř dva roky nám dělal velkou radost. Jeho úsměv nás provázel celý den, nikdy neměl špatnou náladu, nikdy nezavrčel a dokonce nikdy neštěkal, byl tichý, jemný a naprosto oddaný. Za ty dva roky měl tři kolapsy, ale ty s paní doktorkou Zuzkou zvládl hravě a vždy přijel domů a v očích, no co, že mi je 19 roků, jsem Volverine. Naše denní koupání prdelky, takový náš rituál.... Není. Pro někoho možná nechutná poznámka, ale pro nás život a právě ty okamžiky, které tvoří JVN.
V souhvězdí JVN je další hvězda OZÁK. Děkuji ti za ty necelé dva roky!