Toníček, alias malý Čenda, ale největší přítel. Byl u nás jen pět měsíců, ale jako bychom spolu byli celý život. Souznění, nesmírná láska. Byl úžasňák, jeho spokojené mručení u jídla, kdy si každé sousto užíval a doslova vychutnával. To, jak s námi komunikoval, pořád něco komentoval. Do posledního okamžiku žil naplno. Měl vážně nemocné srdíčko, ale s léky fungoval skvěle. Do včerejška, srdíčko selhalo a duše Antoníčka odešla. Září jasná hvězda TONÍK v souhvězdí JVN. Vždy píší, co mě pejsek naučil, čemu, proč tady byl. Lásce nás učí každé zvířátko, to víme, ale on byl jiný, jeho láska jiná, slovy nejde popsat. Byl moudrá stará duše, která věděla vše a byl o krok napřed ve všem. Malý Čendo, navždy jsi s námi.
Video je taková denní komunikace s Jiříkem. Pořád spolu kluci něco řešili. I včera s námi Toníček ležel a jeho jemné hafhaf....
A teď se nadechnout a zase fungovat. Zase, zase, zase do reality života. Sobecky bych tolik potřebovala zahodit telefon, vypnout se a zmizet.

https://www.facebook.com/jezevcicivnouzi1/videos/747940599731821/