Na klinice byl týden. Špatné ledviny, játra. K tomu musel na akutní operaci zubů, nakonec byl na sále dvě hodiny, ale vše dala paní doktorka Zuzka dohromady. Vzhledem k ledvinám musel dostat opiáty a ne standardní léky od bolesti. Byl stále na infuzích, odmítal baštit. Odmítl vše.
Tak jsme se s paní doktorkou domluvily, že ho zkusíme dát do domácí JVN péče.
Přijel odevzdaný zlomený dědeček. Za osm let poprvé pejsek takto truchlil. Stovky psů vždy hned ok, Lojza ne. Říkám si, safra, tak zkusíme violku, čmuchl, nechtěl. Dostal CBD. Celé odpoledne seděl viz foto. Čtvrteční kuře odmítl. Tři druhy konzerv odmítl, granule odmítl, mlsky odmítl, měl před sebou hotový švédský stůl. Nic. Dali jsme uvařit čerstvé kuře a to snědl! Misku. Super. Vypil misku vody. Super. Vstal a prošel přední část zahrady. Super. A dnes?
Ve smečce úplně na pohodu. Chodí, čmuchá, sonduje, seznamuje se s pejsky. Ti ho všichni hned přijali - to je pro nás vždy tak kouzelné pozorovat, že přijmou a neremcají. Teď měl Lojzík oběd - už regulérní talíř, ne jen maso. A spinká.
Upřímně jsem včera měla obavy, zda i on nám dá šanci a znovu uvěří. Uvěřil.
Dostala jsem já i Jiřík pusinky a máme dalšího závisláka.
Ale dopadnout to tak také nemuselo. Víme, že někdy je osud nevyzpytatelný, nicméně u starších lidí, před pořízením pejska, by měla zasednout celá rodina a říci si, máme na to dochovat pejska i 18 roků? Tento příspěvek není k diskuzi na toto téma, spíše jen k zamyšlení pro každého z nás.
Nebýt sobec, vždy myslet na ty nevinné, za které neseme 100 % zodpovědnost.