Nikdy nezapomenu na její oči, když k nám 2.1.2021 přijela. Zlomená, nechápala nic. Po více jak 13 letech dostala z rodiny padáka a jen proto, že prý kakala doma a malé děcko do hovínka několikrát šáhlo. To byl důvod. Teď na to myslím a mám zlomené srdce. Od prvního dne jsem věděla, že pro Besinku udělám úplně vše a za každou cenu. Abych jí dokázala, že jsou tady na světě lidi, kteří milují a neřeší kraviny a hlavně neopustí nejvěrnějšího kamaráda. Dařilo se nám. Besinka byla úžasná a dokonalá a obrovská bojovnice. A hygienu měla na 100%. Měla nádory, zhoubné, šly ven, byla hlídána, měla cushing, dostala léky a byla stabilizovaná, přidala se štítka, dostala další léky a zase jsme to s úsměvem dali.  Přidala se potvora slinivka a tak strávila nějaký čas po 2* na klinice a jak začala mít svůj názor, kousala, jela s velkým úsměvem domů. Měla problémy s kostrou, dostala Librelu a magnetoterapii a začala běhat a měsíce si užívala. Milovala jídlo, pro to fakt skákala jak štěně. A ty oči! Zářily! Do dne, kdy běžela, zvesela, za mnou ...nedoběhla, sedla, ochrnula. Ač přes okamžitou ortopedickou operaci jsme neměli štěstí a zůstala trvale ochrnutá. V JVN se nevzdáváme, dostala káru na všechny 4. Vše vypadalo, že osud takto přelstíme. Přišla první šílená vedra, dali jsme je, baštila s chutí. Přišla druhá vedra a už jsme věděli....každý den bylo o něco hůř. Včera večer velké zhoršení...obě jsme věděly, že je čas. Ten čas. Kdy zavřu oči, říkám si, sakra, nemohu se nadechnout. Ale vím, že proto jsem. Pro ně. Ne pro sebe a své pocity.
Besinko, dnes se rozzáříš v souhvězdí JVN. Jsi součástí navždy. Děkuji za čas, krásný rok a téměř 9 měsíců.