Včera mě moc pobavily některé komentáře. Není možné, aby pejsci takto v klidu leželi. Musí být napíchání.
Čoveče, tak jsem si představila, jak taky od rána do večera litám a napíchávám 60 psů. Jen nevím,jak bych to dělala, když přijdou venčitelé, to bych asi píchla nějakou živou vodu, aby byli takoví, jací jsou a mohu vám říci, že některé venčitele jsme podruhé neviděli, protože oni šli venčit ty chudinky na káře a spíše ta kára venčila je a jazyk ven neměli pséci,ale ti lidi. Tož nevím lidi. Já chápu, že někteří máte jednoho psa a je totálně nevychovaný a zbořil by barák, my takové převezmeme taky. Ale ihned jsou jiní, proč, nevím, ale vím, ale psát to veřejně, tak mi Ivuška domlouvá místo v Opavě. Prostě to tak je. ALE! Stačí aby sousedovic psí smečka štěkala, nestihnu včas odvolat a je sajgon, stačí vítání Jiříka a sousedí nás proklínají, stačí nový pošťák, který neví, že se nemluví nahlas, že se netroubí a je zle. Jsou to normální psi, mají normální projevy a ke všemu je to smečka. Takže vždy musím být o deset kroků vpřed, kdybych nebyla, smečka by být nemohla. A věřte, stačí chyba, lidská chyba a takový nový Kvído skočí na Elišu, vteřina a byl by zase sajgon. Je to někdy na palici, být neustále ve střehu. Takže ano, kdybychom byli na samotě, máme jen božský klid a ticho. Nejsme, tak musíme prostě hlídat a usměrňovat.
A určitě ne napíchávat.