Když jsi k nám 11.1.2022 přijel, už tehdy jsem věděla, že patříme k sobě. Jako by se dvě duše našly. Od prvního dne jsem tě milovala více než cokoliv. Možná si teď mnozí ťukáte na hlavu a říkáte, Petra se zbláznila. Ne. Anebo možná ano. Kdo vlastně určuje, co je normální a co už ne. Pan Efef byl tak velký bojovník, duší nejsilnějšího lva.
Někdo ho vyhodil v pytli do kontejneru, on se nevzdal a malými pohyby dal najevo, že žije, přijel k nám a vybojoval si téměř 9 měsíců života. Každý moment žil naplno! Bylo ho slyšet až na konci zahrady, jeho krásné "efef". Byl nesmírně křehoučký, žádné pevné kosti. I přesto se postavil a šel. Měl vlastní způsob, ale našel ho. Vždy s úsměvem a ty jeho oči! Oči plné lásky, vděku, energie života. Bože, ty jeho velké krásné oči, které mi každičký den říkaly, jsem tady. Nebyl to plyšák, ač vypadal, byl to pan pes s velkým názorem. Mnohé psy doslova nesnášel a zakousl by je. I lidi. Nejednoho člověka prohnal.
Věděli jsem,že je nesmírně nemocný a každý den je pro nás dar. Věděli. Ale znáte to, naděje, víra. To, že si říkáte, ne, neumře. Ne, nenechá mě tady. Nechal. Jeho úloha na tomto světě skončila a určitě dělá v souhvězdí JVN velké pořádky. On je král! On je lev! On nyní vévodí souhvězdí. Podívejte se na oblohu a najdete tu největší hvězdu. To bude on. Efef!
Pochovala jsem za posledních 8 roků stovku pejsků. Ano, stovku. Číslo neskutečné. Bolest nesmírná a nepopsatelná. A tato ztráta je pro mě tou největší.
JVN není útulek, resp. jen nějaký spolek na záchranu pejsků, jsme domov. Kéž pan Efef byl šťastný. Kéž poznal i lásku a dobro v nás lidech. A co mě měl naučit. Všichni to víme, psát to asi ani nemusím, napíši - i z největších sraček se dá vstát, jít se vztyčenou hlavou a být lvem.
Být statečný bojovník. Žít naplno.