Úvodem to bude vypadat jak úryvek z červené knihovny. Nejsem romantik, ale ráda bych vám napsala kousíček té reality.
Před pár lety, 2017/2018 k nám téměř každou sobotu jezdil venčit pán z Ostravy. Vždy dovezl tašku potřebností, vyvenčil a čau. Já ho viděla pár vteřin při předání. Každou sobotu. I já jsem si říkala, divné. Moje mamka už tehdy věděla. A co taková Hanka Zlá. Ta to celé měla do detailu promyšlené.
Ty roky byly pro mě složitější. Dědeček těžký Alzheimer,denní starost, pak zemřel, pak začala blbnout babička a denní starost o ni, zaměstnání, JVN. Nonstop jízda.
Zajisté jsem měla obrovskou podporu mé mamky, také Hanky Zlé....
Jednou, když jsem byla u babičky, Hanka bez mého svolení (věděla, že nesmí), pozvala toho pána, Jiřího, na kávu.... dovnitř.
Ať to zkrátím, nadšená jsem po příjezdu nebyla, ale kousla jsem se do jazyku. Pak už každou sobotu byl na kávě.
A v roce 2020 jsme se vzali. Ten pán se stal mým nejlepším kamarádem, přítelem, nejbližším člověkem, spřízněnou duší, manželem. Já odpůrce manželství.
Jiří nadále jezdil denně do práce do Ostravy. Jezdí pořád. Vstává ve 4 a přijíždí domu ve 4. Někdy nespí, protože je to tady , jak je, nemocní, dementí, záchvaty. Nikdy si jediným slovem nestěžoval. Nechápu. On úsměv, uklidí hovno, otočí se a další, ale zase má ten jeho úsměv a klid.
Neuvěřitelně vyvažuje tu moji rumunsko-italskou náturu, co mám v genech.
A teď se dostaneme konečně k tomu jádru pudla, ale ta omáčka byla fakt důležitá.
Když jsem se minulý měsíc rozhodla, že fakt potřebuji denní pomoc, že vše dělat sama je na budku, že jsem sice jako fakt výkonná, ale ne robot, tak Jiří na mě kouká a říká, odejdu po 38 letech z práce a budu s tebou v JVN.
Čuměla jsem na něho. Otevřená pusa, jo, já byla beze slov. Začala jsem se smát. Říkám jasný, po téměř 40 letech opustíš práci, kterou máš rád, veškerá studia, vědomosti, opustíš proto, abys byl denně v království hovínek. On s klidem odpověděl ANO.
COŽE? Řekla jsme mu, že ať se rozmyslí a pak mi řekne znovu. Řekl i pak ANO. Že si nemá co rozmýšlet, že je pevně rozhodnutý. Že ví, že ho JVN ani tak nezaplatí...pak přišla má maminka a říká, konečně! Já vám pomůžu finančně. To už na mě byla hodně silná káva. A pak přátelé, nejbližší JVN....řekli, my vám také pomůžeme. Finančně to společně dáme.
Takže od 1.4. bude Jiří zaměstnanec JVN. Jediný. To víte ty odvody státu jsou šílené.
Vzdal se všeho pro JVN. Opět mi dokázal, jak dobrý člověk je. Jak moc mě miluje, jak miluje JVN.
Pokud jste dočetli až sem, snad to vnímáte stejně, jako já, že toto je skutečně sen.
Jsem vděčná, tak moc. Za něho, za rodinu, za přátelé, za kamarády JVN - vás.
A že se najdou opět zlý jazykové, kteří budou psát nesmysly, i s tím počítám a víte co, tito jsou mi úplně jedno. My děláme vše s čistou láskou, čistým svědomím. Žijeme jen pro pejsky a dáváme jim vše.
Díky, díky!