Po druhé mrtvici zůstal ležák, ale nevzdáváme se a kéž na jaře projdeme zahradu.
Říkáme mu dvouvteřinák, u jídla.
K pejskům máme individuální přístup, třeba Eliša je dost náročný na péči, třeba jen jídlo má 3*-4* denně, přebalování, terapie, masáže, procvičování...
Malá osobní poznámka: když si vzpomenu, když byla má lidská babička v péči sanatoria po operacin, hrůza. Ten smrad moči v pokoji, umírající lidé s těmi, co byli "jen" po operaci. Měli žízeň, někteří volali o jídlo, měli bolesti...nezájem sester. A ne, nebylo to před "sto" lety, bylo to v roce 2018...naštěstí se mi ji podařilo dostat jinam, ale kolik lidí nemělo/nemá ty možnosti... Smutná realita.
https://www.facebook.com/jezevcicivnouzi1/videos/955041685653275/?locale=cs_CZ