Když zvládl jednu a probral se, přišla druhá a silnější.
Naštěstí Jituška hned mohla F1 směr veterina. A druhé naštěstí, paní doktorka Zuzka byla přítomna.
Tělíčko má teď jak hadrová panenka. ALE. V posledních měsících jsme měli mrtvice u Elišáka a Jaróška a oba jsou ok.
Dostal okamžitě infúze a teď záleží. Prosíme, držte mu tlapky.
A to je přesně to, o čem tak často mluvím, čas. Jedna vteřina změní vše.
Lojzíček je první u snídaně, tak to bylo i dnes...pak jsme šli vesele na zahradu, tam doslova lítal, vždy přiběhl a zase šel čmuchat a najednou na zemi, hlavu úplně v záklonu, je to pohled šílený. Oči tik.
A gumička.
Jedna vteřina. Ze štěstí je smutek, šok, beznaděj.
Je silný, je zdravý a my věříme, že bude brzy s námi. Je jen staroušek.