Když se čas nepočítá na roky...
Před 8 měsíci jsi přijel zbídačený do JVN. Ač z rodiny, tak v žalostném stavu. Ledviny, játra a téměř všechny zuby musely ven, týden jsi na veterině nejedl. Zlomený, odevzdaný. Poslední šance byla domácí péče JVN a povedlo se! Od druhého dne jsme oba věděli, že k sobě patříme. Uvěřil jsi. Byl jsi největší jedlík! Ráno od páté jsi již cupital a jemné vysoké hafhaf... Stal se z tebe veselý a usměvavý pejsek, který si užíval každičký den. A užíval sis do posledního dne. Nasnídal ses s velkou chutí, vyštěkal jsi zlobříky, na pár minut zahmouřil oko a pak vyběhl na zahradu. Běhal jsi, vždy ses přišel ohlásit a najednou...vteřina.
Jedna jediná vteřina, která změnila tak krásné slunečné dopoledne. Mrtvice. Převoz na veterinu. Vyšetření. Výsledky, které nikdo nečekal, velký nádor na játrech...v jeho stavu nemožná operace. Dnes velké zhoršení. Oči smutné, duše bolavá, tělo hadrové. Rozhodnutí.
Lojzíčku, dnešní nebe, souhvězdí JVN, má o jednu obrovitánskou hvězdu navíc. Všechny tam moc pozdravuj.
Tvůj úsměv nikdy nezapomenu.