Na podzim loňského roku jsme byli oslovení s převzetím ochrnutého baseta Arta. A mj., že by potřebovala pomoc i hodně nemocná, vážná epileptička, Lotynka. Nejdříve jsem řekla, ne. Ale každý den jsme přemýšlela....a nakonec přijela s Artíkem. A víte co, nejlepší rozhodnutí. Ano, byl to hodně náročný půl rok, ano, tahat téměř 40 kg je záhul, nespat xx nocí, normálně fungovat...ale vše toto stalo za ty dny, kdy jsi Lotynko byla šťastná! Měla jsi vždy sérii záchvatů 1* v měsíci. A vždy jsi to zvládla. Před třemi týdny byla nejmasivnější série zachvatů, týdenní hospitalizace. Stabilizace. Nyní 14 dní doma. Nechodila jsi, ale našli jsme způsob šťastného bytí. Jiřík tě hlídal v noci, já přes den.
A teď budeš hlídat ty nás. Hvězda v souhvězdí JVN, ta největší, náš obřík.
Dnes jsi od tří rána do pěti měla opět další sérii záchvatů, pak od 9-10 další. A tvé oči, ach ty tvé oči. A my věděli. Tentokrát jsi řekla dost. To jsou momenty, kdy poznáte vše. Cítíte, víte, nepochybujete. Víte, že jste udělali úplně vše možné i nemožné, ale je čas, čas nechat odejít.
Lotynko, děkujeme za čas s tebou, děkujeme, že jsme tenkrát řekli, vezmeme ji také do JVN. Ty jsi posunula naše hranice, ukázala jsi nám cestu.
Pozdravuj všechny JVN hvězdičky, za mě osobně nejvíce pana Efef.