Když jsi k nám v září 2019 dorazila, byla jsi hromádka neštěstí. Ti, kteří tě měli milovat, chránit, tě šli utratit... Naštěstí ses dostala do JVN. Dostala jsi šanci, naději. Ochrnutá, bolavá a zlomená holčička. Stačilo pár týdnů a začala jsi opět milovat život, dokonce jsi začala chodit! Ano, celou dobu nákladná péče, léky, silné léky, autoimunitní onemocnění (polyartritida, ruptury), i přes toto sis užívala každičký jediný den. Závislák můj, hlídač můj. Ustěkaný rošťák. Téměř 4 roky života navíc. Bohužel jsme nedostali více. Tvůj stav se na konci letošního března zhoršil, opět jsi přestala chodit, opět kolečko vyšetření, změna léků, už už to vypadalo, že bude jen dobře, začala jsi opět vstávat, věřili jsme, doufali....poznala jsi i kouzelný Domov Efef. Teď poslední dva sluníčkové dny jsi sama "vyšla" na zahradu na sluníčko, loučila ses, loučili jsme se, věděli jsme. Včera jsi přestala jíst. A bolesti se tak zhoršily, že již nešly tlumit ničím. A to my nedovolíme, aby jediný živý tvor trpěl. Již nebyla cesta, žádná možnost, paní doktorka Zuzka vše možné i nemožné vyčerpala. Tvůj čas rozloučit se. Dnes. Dnes září na obloze v souhvězdí JVN jasná hvězdička Hanička a určitě bliká do rytmu tvého štěkání. Haničko, kéž jsi s námi byla šťastná. Děkujeme vám všem, že jste ji podporovali nákladnou veterinární péči, děkujeme paní doktorce, která hledala ty 4 roky cestu. My se nadechneme, dýcháme a jdeme dál v naší cestě JVN Domova Efef.
Haničko, zůstaneš napořád s námi.