Otíček bojovníček dnes odešel. Pokládám si otázky proč, proč .... Podzim je vždy tak moc těžký. Pro staroušky a nemocné pak zejména. Otík byl vděčný za každý den života, vždy trpělivě čekal na misku masenka, vždy snědl i poslední drobek, neštěkal, jeho pohled bylo jedno velké děkuji, oči tak smutné a plné bolesti jsme získávali déle, uvěřil nám a miloval nás. Na zahradě vždy našlapoval jak lev při lovu, byl takový plíživý plavec. Otík je další hvězdička v souhvězdí JVN. Otíčku, navždy budeš s námi, v našich srdcích a vzpomínkách. Děkujeme ti za čas. A co jsi mě naučil ty? Věřit, i když je to kolikrát tak těžké. Děkuji ti.