Malý velký pes. Největší generál JVN co kdy kdo pamatuje. Že měla sotva dvě kila jí vůbec v ničem neomezovalo. Když si umanula dostat masenko, postavila se hrdě i proti Denouškovi a velmi hlasitě dala najevo, že je vše její. Vlastně bylo vždy vše její a ostatní se museli ve všem podřídit. Vždy jsme se smáli, jak takový pidi pes má autoritu bernardýna. Dostala si každého. Měla největší šarm, charisma a kouzlo. Byla všude. Teď je ticho. Psát o bolesti, kterou nyní prožívám je zbytečné, nejde ji vyjádřit slovy. Nejde vyjádřit slovy láska, kterou mám ke všem našim pejskům. Jsou mi vším a žiji pro ně 24 hodin denně 365 dní v roce a dala bych cokoliv, aby žili věčně. Vím...Julinka k nám přišla v červnu se selháním ledvin, už tehdy jí smrtka klepala na rameno, ale to by nebyla Julka, aby všechny nepřekvapila a vybojovala si čas. Ano, jen pět měsíců, ale ty stály za to. Byla tak šťastná, žila a šéfovala všem v JVN.
Toto je nejtěžší období v mém životě. Tolik bolesti, tolik smrti, kolik unese jedno srdce. Dýchám a říkám si, pět měsíců byla šťastná, o tom je má cesta..... dopřát jim krásný konec. Asi ano. Všem děkuji za nesmírnou podporu, kterou ve vás mám. Každá vaše zpráva mě drží v tom zůstat s rozumem a neztratit se v temnotě. Děkuji. Večer se podívejte na oblohu, bude zářit ta nejjasnější hvězda v souhvězdí JVN.
JULINKA