Někdy se snažíme tak moc, že nevidíme, že cestu života, její konec, neoddálíme. Osud jen mírně upravíme, ale nezměníme. Valda byl staroušek, 19 roků, jeho poslední měsíce u nás. Měl moc nemocné srdíčko i ledviny, ale i přesto se s námi smál a byl veselý. Miloval zahradu, cupital vždy jak na přehlídce, jak laňka. Oddaný, věrný, prostě pan pes. Lehával mi v náručí a jen mě pozoroval. Takový malý zaříkávač. Jeho kožíšek jemný jak hedvábí. A ano, i Valda mě něco učil, určitě to, že ač se cítíme pod psa, tak s úsměvem jde vše líp. Velký bojovník.
Další jasná hvězda se rozzářila spolu s úplněk v souhvězdí JVN. Kamarádi, všem vám děkujeme za možnost mu dát těch pár posledních měsíců.
Valentýnku, miluji tě a navždy v srdci.