Byla jsi u nás krátce, ale o to více nás tvůj příběh zasáhl. Ťapko, mrzí nás, že jsi měla špatného člověka.
Jak někdo může opustit 18-letou babičku s demencí. Jak by tato něžná víla mohla napadat dítě? Vždyť měla sílu sotva se postavit, sotva žít. Měla selhání ledvin a i přes okamžitou pomoc, nasazení veterinární diety, doplňků, se stav jen horšil.
Nonstop péče, krmení stříkačkou, stále víra v lepší...víra v zázrak.
Dnes v noci jsi řekla životu dost a my tě mohli jen vyprovodit. Luky s tebou byl u paní doktorky Zuzky do posledního výdechu. Určitě jsi věděla, že my tě neopustíme.
Dnes je obloha jen tvoje a stáváš se součástí Souhvězdí JVN.
Ťapko....