Takto si tě budu pamatovat. Fotka z června po operaci. Úsměv od ucha k uchu, očička tak láskavá a zářící. Můj závisláček. Od prvního momentu, kdy jsem viděla tvoji fotku, jsem věděla. Vůbec jsem nepřemýšlela, zda tě vezmu do JVN nebo ne. Bylo to jasné. 12.6. jsi přijel. Velký nádor v tlamičce. Víme, že tyto šmejdy nejde porazit, že jde získat jen čas. Jedna operace, druhá a ty jsi byl šťastný. Pět měsíců. Jen. A já mám pocit, že jsi se mnou byl celý život. Rakovina tě dostala. Nádory byly už všude. Už jsi nemohl téměř papat, ale tak ses snažil. Vím, že pro mě. Že jsi vnímal, jak těžký tento týden je. Chtěl jsi vydržet. Moc děkuji.
Boreček byl bojovník, řekla bych jeden z největších. Zasáhl mnoho srdcí. My blázni si myslíme, že ho poslal sám pan Efef, aby nám na okamžik připomněl, že je stále s námi.
Nesmírně děkujeme jeho anděli, který mu uhradil nákladné operace. A ač někdo řekne, jen pět měsíců, tak u nás na toto nehrajeme. Boreček si tento čas užil v maximální lásce a to za to stojí. Jaroušku, dal jste mu nejvíce.
Borečku, jsi hvězdičkou v souhvězdí JVN.
Moc děkuji Hance a holkám, které včera večer přijely a pomohly mi s rafánky, už toho bylo za poslední týden tolik, že jsem byla tak, nevím ani, jak to popsat, psychicky unavená, asi tak.
Boreček se mnou spával, vždy přítulený a dnes ke mně skočilo tolik rafánků, že jsem se sotva vlezla, věděli to.
Začíná nám nový den a opět zopakuji moje přání, sakra, smrtko, táhni už.
Všem děkuji a děkujeme za podporu.