Tak si včera říkám, jaká pohoda po měsících nemocí, mnoha odchodů staroušků a trápení. Bum. Pozdě večer Rišánek začíná naříkat, točí se. Ale pak zase chodí, běhá, páteř ok, žere, pije, čůrá.
Dnes v osm stojí na čáře u Zuzky (a to jsem jí ještě včera psala, u nás klid, Vánoce dáme).
Komplet krev cajk. Jak mladíček. Záda cajk. Ale anální žlázky tvrdé a plné. Takže rup šup a úleva největší. Jedno je jasné. Nikdy neříkat, že je klid.  A druhé je jasné, chtěl vidět Zuzku a popřát jí krásné Vánoce.
A my s Jiříkem probdělá noc a kruhy pod očima.  Jsme moc rádi, že je v pořádku. Už litá jak torpédo s ocasem nahoře a vyštěkává za tři.
V pozadí je naše adopťačka Jiřinka, zhoršilo se jí dýchání (má rakovinu, metastáze na plicích), je na kontrole. Kéž je lepší a ještě nějaký čas užívá milující rodinu.