Najednou nejsi. Není kousavá Helenka. Toto je tvoje poslední fotka, kdy jsi přišla ze zahrady jak jedna koule. Přišla jsi ke mně a výraz, pořádně zatop v tom krbu.
Tvůj život byl těžký... když jsem tě viděla poprvé, ležela jsi v potoce....polomrtvá....ale tehdy tě tamnější útulek prý musel vrátit majitelce, ježibabě, nikoho nezajímalo, že jsi neměla co papat, že ti dávala namočený toaleťák....a pak za pár měsíců jsem tě viděla zase....další inzerát...někdo tě uvázal u sloupu, byla tehdy zima, moc pršelo a ty jsi byla na kost mokrá a ty tvoje oči...a to jsem si řekla dost, už nedopustím, aby tě útulek vrátil. Naštěstí ses dostala do jiné obce a ti věděli....14.5.2020 jsi přijela k nám, úsměv od ucha k uchu, panáčkovala jsi, ale ti čertíci v očích byli pořád. Jéminkote....když tě někdo chtěl načesat a ty jsi neměla náladu, to byla scéna jako z filmu Čelisti. Tři roky uběhly jak voda. Dokonce tě lapila rakovina, nádor v tlamičce, ale dala jsi to, léky jsi milovala a masenko, to bylo tvoje. Mooooc masenka. Měla jsi moc ráda pomocnici Terezku.
Čas nikdo nezastavíme. Dnes jsi byla už tak slaboučká, že ani dech nebyl znát....Luky tě odvezl na poslední cestu k paní doktorce Zuzce.
Helenka byla nesmírně silná babča, až na štítku se s ničím neléčila, ale dostávala samé dobroty a doplňky, aby svině nezaútočila znovu a ona si ten čas prostě užila.
Helenko, dnešní obloha pláče, ale tvoje hvězda je součástí krásného Souhvězdí JVN. A tam sama nebudeš nikdy. Vám všem děkujeme za podporu, protože jen s vámi můžeme dávat naději na lepší....jen s vámi.
Psát o bolesti vám nebudu, zasáhlo mě to.