Kamarádi, určitě to znáte, něco moc chcete a ten druhý to furt nechápe, nejdříve začínáte nenápadně, taktně, jemné náznaky ... Nezabírá. Ok.
Tak intenzita sílí. Přidáte nějaký ten zvuk typu kvík, kňuk....nic.
Tak dobře no, chce to vyšší kalibr.
Tak točka, kotrmelec, haf haf. Nic a prý za dveře.
Tak další den poslední šance. Jak pro mě, tak pro dvounožce. Vyskočit na nejvyšší místo, kam slepejš "vidí", postavit se na surikatu a jemným hláskem: "tady súúúú". Bocelli může závidět, vyprodaná O2 aréna a.....dočkal jsem se.
Krásný večer.
Ludvajs.