Odchody pejsků jsou pro mě tím nejhorším, nejnáročnějším. Vím, jaké pejsky beru, vím, že je to vždy 50 na 50 a většinou jsou šance téměř nulové. Ale vždy věřím.
Míša k nám přišel ve zbědovaném stavu. Dlouhodobě zanedbaný, neléčené srdce, záněty uší, zubů, střev. Zvládli jsme toto a mohl tak podstoupit operaci. I tu zvládl na jedničku bez jediné komplikace s kompletním předoperačním vyšetřením a monitoringem. Kdyby ji nepodstoupil, umřel by hlady, bolest zubů a krvácející dásně...neměli jsme na výběr. Včera jsme se radovali. Míša přiběhl domů do JVN, ano s úsměvem běžel a jako by říkal, jupí, mám to za sebou. Měla jsem zase svého závisláčka. Ale po pár hodinách...se mu zastavilo srdíčko, byl konec. Najednou nebyl. Ticho. Držela jsem ho v náručí, jeho pohled toho říkal tolik. Díval se na mě a já cítila obrovskou bolest. Tak hluboký žal, naprostou bezmoc! Proč! Proč ho jeho bývalá rodina 13 roků vlastnila, bez lásky a péče, proč! Měli psa. Pro mě byl Míša parťák, kamarád, láska. Každému pejskovi u nás dávám kus sebe a oni mi dávají vše. Odevzdají se a věří mi. Míša mi také tolik věřil. Míšo, promiň za nás lidi. Už záříš v souhvězdí JVN. Navždy se mnou v ♥️...