Usnul s námi, byl s Keliškami na gauči a říkala jsem, máme pana Kelišáka. Večer sám s chutí baštil vitaltrunk. Už se udržel na předních, vypadal o dost lépe a my si říkali, skvělé, báječné, bude cajk. Přes den žádné zhoršení, ba naopak. Nad ránem křeč, ztuhnutí...konec. Prostě konec.
V sobotu jsi řádil s úsměvem na zahradě, užíval sis sluníčka....možná už jsi věděl, že je to naposledy, my ne. Přišel jsi k nám do JVN v červnu 2020, velký brácha pyžamáka Barýska. Bratři v triku... stejní raubíři. Vždy ses tvářil jako andílek, ale to byly jen mimikry, ten čertík v tobě! Když už bylo ticho, tak stačilo tvoje haf a měli jsme zase koncert... jazýček ven a pohled, že do pěti neumíš počítat. Slova, to je čokoládový andílek, žeeee a ty gřaf a držíš nohavici Šimonka.
Byl jsi od začátku stále nemocný, jediný náš pejsek v nonstop zánětech. Pořád a dokola, ale vždy jsme to nějak dali, desítky vyšetření, pár operací, ale výsledek byl vždy tvůj úsměv a pohled, klid, to dám.
V sobotu večer jsem teď suverénní pohled neviděla. Ale věřila.
Čoky, dnešní uplňková noc bude jen tvoje. Měsíc ti bude svítit, ať trefíš do velkého souhvězdí JVN. Všechny tam moc pozdravuj. A děkuji za čas...
Moc děkujeme vám všem kamarádi, dostal navíc krásné 4 roky života a to se přece počítá...a on žil.