Celý jeden rok štěstí a lásky.
Měl být utracen, jako většina u nás. Někdo ho kopl do bříška (byl od majitele), na ledvinách hematomy, u nás náročná operace...14 dní bojoval o život, na veterině depka, apatie, propuštěn do domácí péče, zda mu to pomůže...nejedl pořád. My nespali, bojovali s ním, když si vzal první sušené masíčko perrito, tak jsem běžela do obýváku a křičela, on papááá....pak dvě, tři, půl sáčku, celý sáček....a dnes by snědl nás všechny.
Často na to s Jiříkem vzpomeneme.
Sice nevyhrajeme vždy, ale EDÍČEK vyhrál a žije. Ač na vozíku, v pyžamu, ale šťastný.
Kamarádi, toto vše je možné jen s vámi. Jen společně můžeme. Děkujeme.