Ano, víme, že ráno nám začíná černobíle. Ale i to, smrt, je cesta JVN.
Baruška k nám do JVN Domova Efef přišla posledního června minulého roku. Začátky jsme měli náročnější, vážná diabetička, která měla cukr tak vysoký, že sahal ke 30. Cushing, nemocná štítná žláza. Kolapsy, hospitalizace. Ale! Dala to a téměř rok fungovala naprosto báječně s medikací. Ne jednou jste viděli, jaký byla pažraveček a jak milovala jídlo. Těšila se na jaro a teplo, to bylo její, jít na zahrádku a slunit se. Včera šla na zahrádku naposledy. Už jsme věděli. Srdíčko. Paní doktorka Zuzka jí přidala léky, ulevilo se jí. Ale dnes nad ránem kolaps, ten poslední. Odešla mi v náručí. Milovaná.
V tyto okamžiky se vše zastaví. Světlo zablikalo. Nádech, výdech a ten život jde dál. Musí. Kolem lítají další pejsci, kteří nás potřebují tady a teď. Takový paradox života.
Baruška byla velká bojovnice. Měla tak zvučný hlas, že u léků a chystání papání tak ječela a teď je ticho....
Važme si každého momentu, kdy jsou s námi, kdy my můžeme být s nimi. Protože zítra být nemusí.
Barušce bude dnes patřit noční obloha, podívejte se nahoru, jasná hvězda v souhvězdí JVN....to bude ona.
Děkujeme, že jsme s vámi této babičce mohli prodloužit život. Jen s vámi je JVN.