Odešel náš Artík, odešel velký pan ARTHAS ze srdce Brd.
O půl jedné v noci vydechl naposledy. V objetí a v lásce největší. Věděl, že je nesmírně milovaný. V červnu by oslavil své 11.narozeniny. Na ochrnutého baseta asi věk vysoký. Asi.
Když jsme v říjnu 2022 dostali zprávu, zda by k nám mohli dva baseti, říkala jsem si, no, to asi ne, v tom množství malých...a najednou dva obříci. Jenže kdo by vzal ochrnutého baseta a silnou epileptičku. Nikdo. Žádný zájemce. Jak nečekané. Takže by je čekala jediná cesta. Poslední. A tak jsme se s Jiříkem rozhodli, že to přece dáme. A dali jsme to. A že to kolikrát byla makačka.
Po příjezdu k nám nás nečekal statný a krásný baset. Byl na kost vyhublý, zuby v tak šíleném stavu, že se nemohl ani bez bolestí napapat. Srst děs, kůže fuj a ten smrad... Ježíši, to jeden nepochopí. A ptá se jen, proč! Jak je toto možné.
Začala naše cesta, cesta JVN, oprava tělíčka i duše. A povedlo se. Z pana Arta se stal přenádherný a tak hrdý pes. A že měl kolečka, no a co! Jeho pohled, tak vznešený, jeho haf haf slyšeli až v Olomouci...tak hluboké, že znělo jak orloj. Jak ten miloval jídlo, jak miloval lidi, mazlendo grando, jak miloval každý okamžik života.
Spravil se a užíval si. Po přestěhování do Bílova měl vlastní pokoj se Samuelkem a byli kámoši jak hrom, pusinky, hlídali se navzájem.
V posledních měsících odmítal vozík, ale to nevadilo, poradili jsme si. Ještě teď se směju, jak dokázal prohnat člověka, když mu tento zvedl zadek a běhali spolu...Vidím obraz, jak Jituška zpocená obíhá celou zahradu...a vysmátý šťastný Art. Usmívám se při vzpomínce na naše pravidelné koupačky ve sprchovém koutě. Ten jeho pohled, který říkal jediné, Petro, ses zbláznila...pak ty koupačky ve vaně a jak si to užíval. Směju se, jak slyším jeho HAF na zahradě a jeho : "Jean, kde mám ledovou vodu".
Tyto vzpomínky nám všem zůstanou. Napořád a navždy v srdcích.
Úžasný pes. Často jsem si říkávala, jo, kluku, jak ty jsi skončil.... tolik titulů, zkoušek a ....v JVN. A víte co, on neskončil, jeho život ZAČAL, úplně špatně jsem to pochopila! Díky svaté špagetce se dostal do JVN a zde mohl dožít v super péči, kterou si náležitě užíval.
Poslední týden odmítal se postavit na přední. Hned vyšetření, nic nezjištěno, hned terapie, odběry odhalily "jen" zánět. Hned léky. Předevčírem snědl jen jednu konzervu. Včera už nic. Ani ň. Věděli jsme s Jiříkem, že je konec. Ale přiznat si toto...ležela jsem s ním, držela za packu, dívala se mu do očí. Do konce. Usnul sám, smířený se vším. Stal se největší JVN hvězdou v Souhvězdí JVN.
Kamarádi, vám všem, kteří JVN cestě fandíte, děkujeme. Děkujeme, že je vám fuk, zda máme psa růžového nebo modrého. Děkujeme, že víte, že pro každého uděláme maximum.
Artíku, už jsi volný a zase běháš...tam v souhvězdí....
A co jsi mě naučil, nás? Že i když si už myslíme, že se nemůžeme posunout dál, že není další level...je. A ty jsi nám, pane králi,  ukázal, že když člověk chce, tak zvládne vše.