Kamarádi, dnes je to přesně 11 roků, kdy se mi do mé životní cesty nějakým zázrakem připletla stará babička - zobáček Fanynka.
Fotka je ze dne adopce.  
A tento den, tato malá žába změnila úplně celý můj život. Převrátila vše o trilion stupňů. Došlo k nějaké velké erupci a mně se rozsvítilo. Jinak bych to asi neřekla.
A od té doby se rýsuje JVN.
Neskutečné. Nikdy nikdo nevíme, jak si s námi ten osud zahraje. Kde vlastně skončíme...nebo u mě to byl spíše začátek života. Jsem vděčná za každičký okamžik s rafánky, i když často tak bolavý. Cesta je i přes všechny ty odchody krásná, bohatá a naplňující. Dává mi mnohem více než bere. Ač to zní pro mnohé zvláštně, tak ten, kdo se se smrtí nepere, tak chápe. Sobectví není na místě.
Jsem vděčná, že vy jste součástí a společně JVN existuje. Že můžeme takto společně pomáhat.
Kdyby se mě někdo zeptal, kde se vidíte za deset let...no nikdy bych tehdy neřekla, že vdaná, u Ostravy, na samotě a se stovkou pejsků.
A o tom je život.
Děkuji vám všem, kteří jste....