Někdy je pro nás "lepší" jen jít dál. Prostě ten smutek přejít. Žít dál. Není to tak, že by bolest byla menší, možná právě naopak.
Včera měl Hanušek masivní mrtvici.  Měl již v minulosti dvě. Bohužel ta včerejší ho dostala. Byla jsem s ním, držela ho v náručí. V klidu pak spinkal. V noci jsem ho každou hodinu kontrolovala. Po třetí hodině zemřel... Ve spánku, klidně.
U nás byl od listopadu 2023, jen osm měsíců. Ani nebyl tak starý, jen 14 roků. Ale měl za sebou velmi těžký život. Byl nalezen vyhozený v poli, na kost vyhubnutý, s otevřenou ránou plnou červů. Ale vše zvládl. A u nás si užíval každý den. Byl to velký chodec a nejvíce miloval to, když zapršelo a on mohl vyběhnout a vlítnout do co největšího bahna a pak rychle dovnitř. A tak to dělal dokola...nohy obalené, úsměv od ucha k uchu a když jsme lamentovali, tak ještě přidal výraz, a co mi uděláš. Měl pravdu, nedalo se na něho zlobit. Měl radost.
Očka jak korálky. Povaha štěňátka. Jemňoučká srst. Miloval koupel, lázeň a foukačku.
Hanušku, dnešní obloha je tvoje, nejjasnější hvězda jsi v souhvězdí JVN.
Všem vám moc děkujeme, že jsme mu mohli poskytnout pomoc, když ji nejvíce potřeboval. Měl domov... alespoň chvíli.