Jak vznikal? Koukněte do zákulisí. A tentokrát máme měsíc červenec, moji mámu, mamku.
A k tomu vám řeknu, snad nějak stručně, příběh, taková malá zpověď.
Kamarádi, kdybyste mi ještě před 4 roky řekli, že bude mamka aktivní v JVN, tak se vám vysměju.
Naše společná životní cesta byla, jak to říci...no složitá. Z domu jsem odešla v 17 s tím, že ji nechci už nikdy v životě vidět. Jasný, moje hrdost, pýcha a co si budeme, i ta neskonalá blbost mladí. Každopádně mnoho let jsme se sice potkávaly, ale ...
Když jsem se v roce 2016 vrátila na Moravu, tak ke mně do Droždína občas přijela, určitě si vzpomenete, že si zamilovala Rose...jedinou, kterou si vzala do náruče, kterou měla ráda...jinak rafánci nic moc. Pomáhala mi s babičkou, o kterou jsem se starala.
Nebudu vás dále trápit omáčkou.
V listopadu 2020 umřela Marťa, v ten okamžik se nějak změnilo vše.
Asi jsme si obě uvědomily, jak zbytečné vše bylo. Že je přece důležitá ta máma, to dítě.
Musela nás potkat takto nesmírná ztráta, rána, bolest, abychom našly společnou řeč, abychom se začaly chápat, tolerovat a respektovat.
Je mi z toho mnohdy moc smutno, že je to takto. Je to jediná situace lidská, která mě vždy rozpláče. Mám v sobě takové to, a zbyla jsem bohužel jen já, která ji celý život odmítala.
Cesty se nám propojily, spojily. Mamka začala mně, nám a JVN velice pomáhat, dokonce se změnil její vztah k pejskům, zná jejich jména, příběhy. Jen díky mamce máme JVN Domov EFEF. Přispěla na koupi několika miliony. Jezdí k nám na víkendy a pomáhá na zahradě.
Z pejsků má nejvíce ráda Barušku. To je její láska. A tu si nechala i namalovat.
I když vím, že je někdy moc smutná, tak je nejsilnější ženská, kterou znám. Krásně se směje, no někdy na mě i zasyčí, když vymyslím nějakou tu chu..... Mami, moc ti za vše děkuji, děkujeme. A ač si to neříkáme, mám tě moc ráda.
https://www.facebook.com/jezevcicivnouzi1/videos/3850047781981827/?locale=cs_CZ