Říká se, že dostáváme jen to, co zvládneme, že více naloženo člověk nedostane. Hmm.
Valda k nám do JVN přijel v roce 2021 jako agresivní pes. Celý život žil přivázaný u boudy na sotva metrovém řetězu. Znal jen kopance, špinavou vodu a občas nějaké to jídlo. Takže to, že neměl rád lidi se nikdo ani nedivil. Vlastně jsem ho k nám přijala jen kvůli obrovské lítosti...říkala jsem si, proč jsou lidé tak odporní... zkusíme to. Lhát nebudu, bylo to s ním složitější, někdy těžké, někdy na ránu, ale vždy jsme si poradili. Někteří ho zkoušeli hladit, Valda jim zanechal jeho typickou zoubkovou značku...i mě párkrát gřafnul. Ale když jsme ho nechali a nevyžadovali kontakt, tak byl cajk. Žil normálně ve smečce, svobodný a určitě šťastný. A dokonce se usmíval a i očička mu svítila.  
Poslední měsíce míval záchvaty. Ale občas, kardiak, léčený, tak jsme to vždy ustáli a šli dál. Bojovník velikej.  
Teď 19.9. měl sérii záchvatů, přišla nečekaná bouřka, úplněk a Valda xx záchvatů. Druhý den spinkal...nechtěl baštit. Tak už jsem psala paní doktorce, že přijedeme...ale Valda vstal, šel sám k vodě, pil, šel na zahradu...loučil se. Dnešní noc byla náročná. Každou hodinu u něho, slabý dech a opět ty oči. Měla jsem kluky vedle sebe. Honzík...Valda...ostatní chodili a cítili....kdo je tak často se smrtí, tak pozná.
Valda byl pes svůj. Měl na život svůj pohled a člověka moc nemusel. My jsme ho měli moc rádi, hajzlík jeden mě kousnul i včera, když jsem mu dávala stříkačkou vodu. Prostě žádný chudák! A že se vám nelíbí, jak jsem to teď napsala.... Byl to lump největší. Ale zase mě naučil sakra rychle uhýbat. V noci jsem mu říkala, hlavně v tom Souhvězdí JVN nezlob, ať máš alespoň tam kámoše a nejsi sám...
Valdo...