Něžná víla Mášenka odešla do náručí Samuelka. Již jsou spolu a navždy. Po jeho odchodu se její stav zhoršoval tak rychle, zkoušeli jsme vše možné i nemožné. Byla i na infuzích na nakopnutí, ale její oči. Její oči, tak moc bolavé, byla tak moc fixovaná, ztratila smysl života, lásku. Včera večer jsem ji držela v náručí, seděly jsme na zahradě, poslouchaly zpěv ptáčků, věděly jsme obě. Je to vždy tak moc těžké. Na smrt si nejde zvyknout, ani to není menší bolest, vždy stejný úder, píchá mě dlouho u srdce, špatně se mi dýchá, říkám si, končím... Vím, že jsou mooooc stáří a kolikrát tak moc nemocní, ale...
Mášenka a Samuelek mi dali tolik. Jsou přesně to, co si přejeme mít. Láska. Oddaná dokonalá láska. V souhvězdí JVN bude nyní zářit dvojhvězda spojená nejčistší láskou.
Mášenko, děkuji. ♥️