Tyto máme nejraději a jsou pro nás nesmírně nabíjející.
Často píšeme o tom, že to, co má být, je. Někdy sice malinko pochybujeme, ale v tomto případě jsme nejšťastnější. Když jsme Dobrušku přijali, tak se setkala na veterině u naší paní doktorky Zuzky s naší dlouholetou dobrovolnicí, kamarádkou a rodinou, doktorkou Danuškou. A bum bác, láska na první pohled. Dobruška letěla k Danušce stylem, jdu k tobě. A víte co, hned mi došla zpráva: "Peti zpracuju je doma, holcicku chci, je zivy stribro a hned se ke me hnala. ty dva nase dacanky by snad srovnala."
Ti dva lumpíci jsou také JVN adopťáci, František a Janeček, jsou nesmírně rozmazlení, ale jako moooc.
A tož tak, pohádka má dobrý konec, ten nejlepší. Včera odpoledne vítačka, skok do náruče a pohled, jedeme na Vysočinu!
Danuško, moc ti děkujeme, samozřejmě i tvému Pepovi. Máme vás moc rádi a děkujeme, že adoptujete.
Kamarádi, i vám patří velikánské poděkování, protože jen s vámi tyto pohádky mohou být. Děkujeme.