Zemřel dnes 12.11.2024. v obrázku mám chybu.
Nemám slova. Jen černo. Ano, na smrt se připravit nejde, nikdy, i když je rafánek nemocný, tak vždy věřím, doufám, modlím se. Jeremiášek byl sice kardiak a měl nemocnou štítku, ale žádný marod. Ještě o víkendu řádil, baštil s chutí, joooo, masenko, to on rád. Dokonce 31.10. byl na kompletní prevenci včetně krví, i sdma, prostě vše a byl úplně oukej. Nechápu to. Rozumem si říkám, stáří, za chvíli by měl 18 roků. Přišel k nám do JVN loni na začátku dubna. Celou zimu byl tehdy sám ve stodole...vidím ještě teď ten email, tu jeho fotku...a vím, kde jsem přesně byla, s Jituš na Magistrátu vyřizovat nový řidičák a úplně se slyším, jak Jituš říkám příběh, jak zuřím nad lidmi. Někdy bych brala, nepamatovat si něco.
Byl náš pán Žeremy - když zlobil, jinak miláček Jeremiášek.
Měl nádhernou, hustou, jemnou srst, miloval koupačku a hlavně fénovačku, tu si ještě teď v sobotu užil s Terkou. Navoňaný frajer.
Včera nechtěl moc masenko, což u něj byl znak, že něco není oukej, ale zase to nebylo poprvé, jinak byl veselý, chodil, byl na zahradě. O dnešní noci jsem vám rano psala...on to už věděl! Já tupá nepoznala. Volal mě furt, nechtěl být sám. Věděl, že odchází.
Ráno nepapal. V 11.37 zkolaboval, držela jsem ho, hladila, Jiří šel pro auto. Psala jsem paní doktorce. A...za deset minut vydechl naposledy. Držíte tlapičku...cítíte nádech, výdech...nic.
Je to jak popisovat nějaký film, sen. Furt tomu nevěřím. Dědeček Jeremiášek není. Dnešní noc bude zářit v souhvězdí JVN.
Jirka mi ráno říká, Jeremiášek chodí a směje se, už je mu dobře. Říkám, ano, to je skvělé! A pár hodin a vše je jinak.
Nikdy nevíme, kdy je čas nebýt. Nikdo.
Jeremiášku, děkujeme ti za ten rok a sedm měsíců ....